První stopy výskytu kaštanu

Kaštanovník pochází z oblasti Středozemního a Černého moře. První stopy jeho přítomnosti se objevují na konci třetihor, tedy před asi 8 miliony let.

Člověk začal využívat kaštanovník už v období neolitu. Ale je to mnohem později okolo šestého století před naším letopočtem, kdy začal být vysazovaný a široce využívaný a vedl ke vzniku castanéïculture tzv. kaštanové kultury.

Historické zmínky

Římský historik Titus Livius zmiňuje, že během invaze Julia Césara do Galie římští vojáci pálili kaštanovníkové lesy, aby vyhladověli místní obyvatelstvo. Později ho Římané na svých výpravách přinesli do Německa a Británie.

Karel Veliký údajně miloval opékané kaštany zejména k vínu.
U nás se mu daří v teplých lokalitách jižní Moravy - hlavně ve vinařských oblastech.

Využívání v léčitelství

Historické prameny přinášejí svědectví o používání kaštanů k léčebným účelům už ve starověku.

Řekové a Římané si kaštanovníku velmi považovali. Byl používán jako protijed, při léčbě vztekliny, jako prevence při padání vlasů, při zástavě moči, ztvrdnutí prsů, při léčbě nevolností a zvracení.

Vyvařená kůra kaštanu sloužila jako koupel při poruchách prokrvení, neboť obsahuje látky, které zpevňují stěny cév a zlepšují prokrvení jemných vlásečnic. Výborná koupel se též odjakživa připravovala z plodů, neboť pomáhá nemocným revmatismem a dnou.

Kaštan obsahuje také látky, které chrání pokožku proti slunci.

Odvar z květů kaštanovníku jedlého měl prý osvobozující účinek, je určen pro lidi, kteří svoji situaci vidí jako bezvýchodnou a dlouho nenacházejí řešení.